Petr Haken

O tmě trochu jinak.

„Kdyby nebylo radosti a štěstí našich vnuků,
život by byl jen smutný opus“,
pronesl starý muž
odpočívaje na lůžku uprostřed husté tmy
v pozici unaveného Buddhy
a na znamení vážnosti té chvíle
pojedl misku suché rýže
a ještě jednou poprosil,
aby jeho zbylé dny
byly jen krášleny hlasy šťastných dětí,
neboť jen ony dovedou znít jako čisté kantilény.
Pak stařec
uklidněn vidinou svého srdce
dál mlčky vzdoroval zoufalství dlouhé noci,
jež nemilosrdně dorážela
jak černý pavouk venkovské stodoly
a stravovala jeho duši na popel,
jenž si staroch sypal do očí
stále mlčky odpočívaje
v pozici unaveného Buddhy,
z níž ho vysvobodil až ranní úsvit za oknem.

© Okamžik, z. ú. 2016webmaster(at)okamzik.cz